Svěřenský fond jako nástroj zachování rodinné firmy

Svěřenský fond jako nástroj zachování rodinné firmy


Předání, resp. zachování, rodinné firmy (společnosti) je v posledních letech velkým tématem pro podnikatele, kteří začali své společnosti budovat od 90. let minulého století. Řada z nich by ráda odstoupila do pozadí a přenechala řízení chodu firmy jiným. Dlouhodobý plán nástupnictví má zhruba polovina současných vlastníků. Zbytek nemá vypracován žádný plán, resp. jej začínají řešit pozdě. Často tak dochází k prodeji či likvidaci, jejichž důsledkem nezůstane zachován „rodinný klenot“ pro další generace. Vhodným řešením může být včasné založení rodinného svěřenského fondu a zajištění jeho důsledné správy. Jak tento proces funguje? A jak budou moci z firmy profitovat potomci, kteří se na řízení firmy vůbec podílet nebudou?
 

Rodinný svěřenský fond (trust) je institutem, který k účelům zachování rodinných firem slouží v anglosaských jurisdikcích po desítky až stovky let. Řada celosvětově známých rodinných podniků (HILTON, IKEA,…) je vlastněna právě trusty a řízena dle pravidel stanovených zakladatelem. V naší legislativě je tento institut relativně novým a prozatím málo známým nástrojem. Proto je na místě obezřetnost! Je třeba dobře uvážit smysl a účel vlastního svěřenského fondu, vybrat spolehlivého partnera, který fond zřídí a pečlivě zvolit osobu správce fondu a osobu dohlížející – protektora.

Nejeden majitel rodinné společnosti si klade otázky typu: Kam bude firma směřovat po mém odchodu? Jsou vhodnými nástupci mí potomci? Podaří se firmu udržet pro další generace? Toto jsou zásadní otázky, které by si měli začít pokládat řadu let před svým plánovaným odchodem na odpočinek, ideálně po 50. roku věku. Realita je však taková, že řada podnikatelů toto řeší na poslední chvíli a výsledkem je často nevládnuté převzetí, prodej nebo i likvidace firmy.

Vhodným nástrojem pro zachování společnosti dalším generacím může být právě institut svěřenského fondu. Vlastník společnosti – zakladatel svěřenského fondu - vyčlení podíl ve společnosti, resp. akcie do svěřenského fondu. Definuje statut svěřenského fondu, do kterého se zakotví podmínky pro řízení fondu a výplatu benefitů, stanoví se pravomoci správce, vymezí okruh obmyšlených osob (beneficientů) apod. I sám zakladatel se může stát jedním ze správců. A to třeba pouze na vymezený časový horizont, během kterého si vychová budoucího samostatného správce (člen rodiny, managementu firmy nebo najatý profesionální správce). Ten pak bude moci svou funkci vykonávat samostatně a dle dohodnuté frekvence reportovat zakladateli (případně i protektorovi) výsledky hospodaření. Je důležité také zmínit, že správce nahrazuje roli původního vlastníka. Nemusí se tedy přímo podílet na každodenní činnosti firmy. Od toho slouží management společnosti.

Tímto způsobem dosáhne zakladatel zachování rodinné společnosti. Zároveň tak může zajistit dlouhodobou finanční podporu svých potomků. I přesto, že se nebudou (z rozličných důvodů) podílet na fungování firmy, mohou být ustanoveni v okruhu beneficientů. Těm pak správce vyplácí část zisku dle pravidel ustanovených ve statutu. Mimo zakladatele a protektora mají i samotní obmyšlení ze zákona nárok kontrolovat činnost správce. A pokud by se ten dle jejich názoru neřídil statutem, mohou se obrátit na soud a dožadovat se nápravných opatření.

Vše uvedené klade na správce svěřenského fondu značné nároky a je zřejmé, že proces „převzetí role vlastníka“ může být dlouhodobý. Zastáváme tedy názor, že je potřeba toto řešit v předstihu a s nastávajícím správcem si vytvořit pevný vztah založený na vzájemné důvěře.

Ing. Tomáš Galus
jednatel společnosti